Již uplynula nějaká doba od našich setkání s bratrem Miroslavem Matoušem. Soudím, že to byl příjemně strávený čas v otevřené a přátelské atmosféře. Bratr Matouš i přes zranění, která utržil v boji všedního života, se zápalem vyprávěl o lidech známých i neznámých, o osudech jejich i svém a my jsme mu naslouchali s napětím a touhou poučit se. Bylo to svědectví života víry, života veskrze lidského. Bratru Matoušovi přejeme sil do dalších let a těšíme se na další osobní setkání a vzácné rozhovory.
