Z kroniky
Z poškozené budovy Českého rozhlasu nebylo možné dále vysílat, a proto se útočištěm všech informací stal Husův sboru díky své technické vybavenosti. Přiblížíme Vám tuto strastiplnou dobu díky kronice psané A. Šimšíkem zachycující jeden květnový den roku 1945.
Jak jsme jásali, když 9/5 hlášeno:
„Slavná rudá armáda vstoupila na půdu svobodné Prahy!“ Jsme naplněni čistou radostí, že se Husovu sboru dostalo možnosti této služby. Nevidíme v tom jen náhodu, že pod věží s husitským kalichem, vysoko nad Prahou vztyčeném, v blízkosti pomníčku Mistra Jana Husa, jehož příkaz „Braň pravdy až do smrti“ český národ věrně plnil, byly koncipovány plamenné výzvy povzbuzení bojovníkům na barikádách, děkování pražským ženám, poctivé informace o událostech a účinné dovolávání se spojenců ve chvíli nejkritičtější. Z Husova sboru odešel Rozhlas až po úplném vítězném ukončení revoluce. Poslední hlášení bylo 9/5 od 19 hod.
Husův sbor na konci Druhé světové války
faráře A. Šimšíka a účetního sboru J. Tejchmana bylo přeneseno revoluční vysílání k nám do sborových prostor, kde po celou válku zůstalo technické zařízení pro přenos varhanních koncertů. A tak se celá vlast dozvídala o událostech v Praze, slyšela zprávu o kapitulaci Německa prostřednictvím vysílání z Husova sboru na Vinohradech. Vypjatost této doby přibližuje záznam z kroniky psané tehdejším farářem A. Šimšíkem.
5. května
Ve 12 hod. 33 minuty ozývalo se z radia „Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc českému rozhlasu.“ Tak volal hlasatel Zdeněk Mančal, zatím co v budově rozhlasu a před rozhlasem zuřil krvavý boj. Ve večerních hodinách poražení Němci odtáhli, ale budova rozhlasu byla tak silně poškozena, že nebylo možno z ní déle vysílati. Večer, tentýž den v sobotu vyhledal mne pan Verner, který u nás ve sboru instaloval vysílání varhanních koncertů a žádal, abych mu pověděl, co tu máme z dob vysílání. Řekl jsem mu, že linka nebyla zrušena a že na žádost mistra Vojtka jsme tu uschovali některé věci českého rozhlasu před Němci. Přes noc pobyl s námi v krytu, vše jsem mu s br. Teichmanem ukázal. Z neděle na pondělí přišli pak již technici českého rozhlasu, přivezli spoustu věcí a já jim vydal klíče od modlitebny a chóru. Přes noc zařídili vše pro vysílání.
V pondělí se dostavili hlasatelé s ředitelem Dismanem a s nimi celá řada spolupracovníků. Propůjčil jsem jim svoji kancelář, místnost rady starších i malý pokojík a oni se ihned zařídili. Z chóru modlitebny zřídili vysílací síň a v kancelářích zařídili vše ostatní. Týž den přišli dobrovolníci se zbraní a převzali ochranu domu. Žádný z obyvatelů Husova sboru nesměl dům opustiti, aby místo vysílání zůstalo utajeno.
6. května
V neděli 6.května nemohly se již bohoslužby konati. Ulice byly plny barikád, které byly zbudovány v noci z 5. na 6. května.
Chór umístěný nad oltářem stal se hlasatelnou československého rozhlasu, kanceláře farní a rady st. proměněny v pracovnu nadšených hořících členů rozhlasu, kteří tu koncipovali zprávy, zapisovali, zasílal telefonicky Národnímu výboru ke schválení, překládali do angličtiny a ruštiny.První hlášení u nás bylo 7. května od 5 hod. odpoledne, kdy hodiny před tím se vyjednávalo telefonicky s Národní radou. V 19 hod. 13 minut hlášena odtud kapitulace Německa a vítězství spojenců.
Poslední dny byl zabrán i sklep, odkud se pak vysílalo, poněvadž vznikla obava, že Němci budou bombardovati i Husův sbor, protože německá letadla několikrát nad domem kroužila a sousední městské čtvrti byly napadeny.